Jungova synchronicita - ukázka z knihy

Pokud jste četli Bílou Knihu, tak si možná pamatujete na jednu z mých vizí, u které jsem se přiznala, že jsem ji nepochopila. Jakože vůbec. Dokonce jsem i vyzvala své čtenáře, aby mi napsali své nápady ohledně vysvětlení. Několik dopisů s názory, co by mohla tato vize znamenat, jsem dostala, ale nějak mi žádný z nich neseděl. Jak to vlastně můj milý Průvodce myslel, mi došlo až včera, když jsem dočetla Jungovu knihu “Sedm promluv k zemřelým”. Na konci této útlé knížky napsal totiž Jung anagram. Snažila jsem se zjistit jestli jej už někdo nerozluštil a náhodou jsem našla Jungovy fotografie z dřívějšího období. Zůstala jsem v šoku, z fotky na slovenské verzi wikipedie se na mě díval kulatý pán z mé vize. 

 

Zde tedy přikládám kapitolu z Bílé Knihy Lucidních snů a vysvětlení, které mi sice pozdě, ale přece jen, docvaklo.

 

 

 

Synchronicita

 

Pojem „synchronicita“ zavedl C. G. Jung jako hypotetický vysvětlující faktor, který je rovnocenný výrazu „kauzalita“, což je příčinná souvislost. Synchronicita je shlukování „nenáhodných“ náhod, které nějak souvisí s konkrétním psychickým nastavením člověka.

   Představte si, že se už nějakou dobu rozhodujete, jestli pořídíte dětem pejska. Ráno vstanete a jedete do práce. Na křižovatce si všimnete auta, které má espézetku s textem PES-007. V práci vás čeká v e-mailové poště spam, který nabízí levné psí granule, zazvoní telefon a ozve se: „To je útulek pro psy?“ (Nepracujete v útulku pro psy.) Vzápětí v rádiu slyšíte písničku od kapely Žlutý pes a vzpomenete si, že večer jdete do divadla na představení „Báječná léta pod psa“. Nakonec se otevřou dveře a váš šéf vám představí nového kolegu, pana Voříška. Možná i vám se čas od času něco podobného děje. Já mám tendenci tyto „náhody“ vnímat pozitivně. Jako znamení, že se rozhoduji správně. A takto nějak jsem si myslela, že mi Průvodce ukáže synchronicitu.

   „Mohla bych, prosím, vidět, jak vypadá synchronicita?“ Bylo mé další přání, které jsem adresovala Průvodci.

 

Opět jsem pocítila couvání a propadání prostorem. Dostala jsem se do nějakého útulného přízemního domku, kde byla spousta dřevěných prvků. Byl vzdušný, otevřený a měl velká okna. Venku to vypadalo, jako by krajina byla obrovská LCD obrazovka, kde se odehrává fotbalový zápas. Připadalo mi, že dům je malinký a stojí na obrovském fotbalovém hřišti, které ale není skutečné a promítá se jako film. Uvnitř domu bylo příjemně, i když zde vládl velký nepořádek, všude se válelo nějaké oblečení, knihy a papíry. Celkově ale tento chaos působil tak nějak sympaticky. Během prohlídky domu jsem narazila na staršího, kulatého pána s brýlemi, který mi oznámil, že se mám převléknout a pak spolu půjdeme na nějakou důležitou konferenci. Myslela jsem si, že to bude vědecká konference o synchronicitě. Pán mi řekl, že je potřeba, abych si oblékla zeleno-žluto-bílé kostkované sako. Jenže já jsem se do něj nemohla dostat, protože jsem na sobě měla moc vrstev oblečení. Jakmile jsem si něco sundala, hned se objevilo něco dalšího. Naštvalo mě to a všimla jsem si, že ten brýlatý pán už odchází pryč s mým mladším já. Mé mladší já bylo samozřejmě bez saka, mělo lehké letní šaty na ramínka a omluvně se na mě ode dveří usmívalo. Tím scéna skončila. Poděkovala jsem Průvodci, i když jsem z toho vůbec, ale vůbec nic nepochopila.

   Asi jsem se v tomto případě přecenila, samotný výraz „synchronicita“ je dost těžko vysvětlitelný a uchopitelný. Ale je také možné, že mi třeba časem dojde, o čem tato vize byla. Nebo třeba tomu porozumíte vy. Napište mi! Kontakt najdete na stránkách www.bilakniha.cz

(Bílá Kniha lucidních snů - Průvodce 2021)

Rozbor vize: 

Dostala jsem se do malého, ale útulného prostoru, plného dřeva. Dřevo by mohlo symbolizovat přírodu - podstatu. Jako protiklad je venku jakási projekce reality, není to ale skutečná realita, jsou to LCD obrazovky - symbol technologie. Uvnitř přírody- podstaty je příjemný chaos a v něm nacházím kulatého pána, vědce, který jde na konferenci o synchronicitě. Kdo by to mohl být? Pojem synchronicita razil C.G.Jung už od počátku svých výzkumu na poli nevědomí. Chcete vědět jak tehdy cca vypadal? Pokud zapátráte, najdete černobílé fotografie důstojného pána s knírkem v saku, s kulatým obličejem a kulatými brýlemi (zcela typově odlišného od rozšířené podobizny Junga z pozdějších období - starého muže s ostře řezanými rysy). Kulatý pán po mě požaduje abych se převlékla do saka, nejsem toho schopna, proto odchází i s mým mladším já. Jung byl Švýcar a mluvil německy, odešel tedy s mým “junges Ich”. 

 

Průvodce tedy opět nezklamal. Ukázková synchronicita, dle Vaší definice, pane doktore. Je mi ctí, že jsem se s Vámi, nebo aspoň s Vaší projekcí, potkala. 

 

© Markéta Jurištová 2022