Lucidní sen: Knihovna předků - čas

Pokud jste již lucidně snící a podařilo se vám úspěšně požádat vašeho vlastního Průvodce (ať už je to podvědomí, nebo cokoliv jiného) o konkrétní vize, neubráníte se otázce, odkud vlastně tyto vize pocházejí. Kde se ve vaší hlavě berou ty symbolické snové scenerie s více méně pochopitelnými a konkrétními informacemi? 

 

Tímto se otvírá prostor pro menší, či větší fantazírování, které tak nějak k lucidnímu snění vlastně patří. Občas o těchto věcech diskutuji s manželem, který si myslí, že náš mozek používá při snění další úložiště informací, které v bdělém stavu nejsou přístupná, a vytahuje z něj informace. Moje fantazie a intuice jde ještě dál, představuji si, že kromě toho je ještě kolem celé naší planety něco jako jemná energetická wifi, která nás za určitých podmínek spojuje. Těmi určitými podmínkami by mohla být třeba mozková frekvence, kterou mozek vykazuje při procitnutí do snu. V každém případě jsou to jen dohady, ale i když budeme dále uvažovat, že Průvodce vybírá informace jen z pomyslné kartotéky v našem mozku, je to neobyčejně zajímavé. 

 

Můžeme mít k dispozici něco jako genetickou paměť? To, že to není až tak úplně nemožné, ukazuje výzkum neurologů Kerry J. Resslera a Briana G. Diase, kterým se již podařilo prokázat genetickou čichovou paměť u myší. Třeba jednou zjistíme, že i my, lidé, máme v genech uchovány  konkrétní vědomosti o světě kolem nás od našich předků. Vypadá to, že se k těmto informacím ale dostane jen naše podvědomí. Představuji si, že jsou ukryté a seřazené v rozsáhlé knihovně. Říkám jí “knihovna předků”. Jsou v ní všechny vědomosti našich otců, matek, dědečků a babiček předávané již po mnoho generací a také všechny vjemy, které kdy zaznamenal náš mozek v průběhu našeho života. Obrovské množství dat, které je k dispozici jen za určitých podmínek a v omezené, pro naši mysl bezpečné, formě. Touto formou by mohly být právě vize plné symbolů, jak je zažíváme v lucidních snech. Protože tyto vize vznikají na přímý a konkrétní podnět, na určité téma, je velice lákavé se těmito vizemi zabývat i z praktického hlediska a zkoumat jestli mají nějakou oporu v naší bdělé realitě (sociologové říkají "realita par excellence"). Naštěstí mám tátu, který je stejně nadšený fyzikou jako já psychologií, navíc je i otevřený mým názorům ohledně lucidních snů a fenoménu, kterému říkám Průvodce. Asi je vám tedy jasné, s kým rozebírám své snové vize týkající se fyziky. 

 

Co je čas?

Když jsem onemocněla Covidem, nějakou dobu jsem mnoho lucidních snů neměla, přičítám to tomuto nepříjemnému onemocnění a také tomu, že jsem si večer občas vzala valeriánské (kozlíkové) kapky, abych lépe usnula. Ale i v této době se mi občas podařilo lucidně snít a jednou dokonce i oslovit Průvodce s prosbou, aby mi ukázal “čas”. Jestli si pamatujete z mé první knížky, už jsem se od něj dozvěděla, že “čas” je něco jako temný stín vesmíru. 

 

Tentokrát jsem ale byla účastníkem vize, která začala starým známým couváním v prostoru (občas si říkám, že je to jako by mě něco zezadu vtáhlo do sloupce proudícího prostoročasu a pak uvolnilo na cílovém místě). Ocitla jsem na rozlehlém staveništi. Všude byly hromady písku, stavební jeřáby a plot. Nebylo mi moc jasné, kde jsem a proč tam jsem. Nikde žádný pohyb, ani živáčka, pusto a prázdno. Z velkých plechových vrat vyrazil světelný bod, rychle se pohyboval, ale byl vidět jen přerušovaně, v záblescích.

 

Když jsem pak byla na návštěvě u rodičů bylo jasné o čem se budu s tátou bavit.

 

“Tati, co myslíš? Může souviset skutečná fyzika s mými vizemi? Co je podle fyziky čas?”

 

Co je čas? No to je téma! Viděla jsi čas, nebo jsi na procházce po městě potkala čas? V supermarketu jsi koupila kilo času? Asi ne.

Není sporu  o tom, že pojem "čas" nás provází  celou historií člověka. Naše osobní vnímání času se často neslučuje s pochopením času ve fyzice. Situaci popsal už ve 4.stoleti n.l. sv.Augustin výrokem: “Víme, co je čas, pokud se nás na to někdo zeptá, a pak marně hledáme patřičné vysvětlení.” Odpověď není přímočará. Čas a plynutí času k sobě patří. Zatím nikdo čas a plynutí času nezměřil. Změřit se dá pouze interval po sobě jdoucích procesů, trvání procesu, nebo jiných změn. Tato potřeba byla ve starých kulturách a je samozřejmě stále. Bez použití výrazu "čas" bylo možné popsat, a je možné popsat, intervaly i v současnosti.(Do Prahy je 5 dní pěšky, 60 kyvů kyvadla odpovídá 55 pulzům srdce atd.) Přirovnání je mnoho a jak běžel vývoj, použily se různé technologie až jsme u jednotek pro měření intervalů: roky, měsíce, dny, hodiny, minuty, vteřiny. Všechno další o čase lze nastudovat z učebnic Fyziky.

O změnu ve vnímání času se zasloužili Galilei a Newton. Newton potřeboval měřit interval při pokusu stanovit gravitační konstantu a Galilei použil symbol "t" - čas do svých pohybových rovnic. Čas byl universální, nezávislý a běžel na pozadí Vesmíru. To je vnímání času v té době. To by mohl být ten ”stín vesmíru”, jak o něm mluvila ta malá holčička ve tvém snu.

Pak se to začalo komplikovat. Faraday a Maxwell a jejich elektromagnetismus, Boltzmann a zákony thermodynamiky, Planck a kvanta energie. To už teorie Newtona neunesla. Byla změřena rychlost světla a Maxwell spočítal rychlost šíření elektromagnetického pole a hle, stejný výsledek. A byla prokázána limitní rychlost světla. Je začátek 20.století a Albert Einstein publikuje Speciální teorii relativity v roce 1905 a roku 1915 formuluje Obecnou teorii relativity. Začínají se dít věci! Čas není  univerzální, ale je specifický v každé inerciální soustavě, existuje závislost času a prostoru (takzvaný prostoročas), existuje závislost času (intervalu) na rychlosti pohybu a nakonec i gravitační konstantě. Obecná teorie relativity zavádí pojem zakřivení prostoru hmotností. Je prokázán fotoelektrický jev. Newtonovy pohybové zákony jsou najednou nahraditelné složitější Obecnou teorií relativity. Bohr a jeho kolegové formulují základy Kvantové mechaniky. To už je zase další téma. Myslím si, že Kvantová mechanika a Haisenbergrův princip neurčitosti by mohl evokovat tvoje snění o trajektorii svítíciho bodu.

Zkusím to trochu odlehčit a zkrátit. Použiji výklad Jana Wericha. Je to vtipné a všeobsahující. A hlavně jednodušší.

“Čas neexistuje. Čas si lidé vymysleli, aby věděli od kdy do kdy a co za to.”

" Hmm, tati, to je ale hodně rychlé zhrnutí. Já myslím, že téma čas si zaslouží více času :-) Určitě si ho ještě zopakujeme, mám v plánu Průvodce ještě požádat o nějakou další ukázku. Když ty jsi skončil citátem, také mě napadá jeden. Je z mého oblíbeného filmu "Pátý element" a mám ho vypálený do mozku.

" Čas není důležitý, důležitý je život."

 

 

© Markéta Jurištová 2021