Lucidní sen: Nejdůležitější kniha ve Vesmíru

Dávat otázky okolnímu prostoru v lucidních snech je (aspoň pro mě) návykové. Nedávno jsem se zase probudila do snu a ani nepoužila kontrolu reality. V průběhu děje jsem si totiž uvědomila, že sním, a to bez stínu pochybnosti. Přiznám se, že s velkou úlevou, protože to nebyl pozitivní sen.

Okolním snovým postavám jsem tedy vítězoslavně oznámila, ať si laskavě uvědomí, že už jsem vzhůru, a dají mi pokoj. Potom jsem začala levitovat v pozici lotosového květu. Dostala jsem se takto do podkroví nějakého starého domu, kde byla knihovna. Napadlo mě, že toho využiji a požádala jsem sen, aby mi dal vědět, která kniha je ve Vesmíru nejdůležitější. Nestalo se nic a proto jsem ještě několikrát zvolala: “Dej mi, prosím, znamení!” Měla jsem ještě chvíli pocit, že se nic neděje, ale periferně jsem zaznamenala pohyb na pravé straně knihovny. Jakoby se jedna kniha začala pohybovat. Když jsem se podívala pozorně, zjistila jsem, že hřbet jedné velice staré knihy začal opadávat a už téměř není čitelný. Než se kniha úplně rozpadla, stihla jsem si všimnout, že to byla sbírka básniček od Josefa Václava Sládka “Zlaté slunce, bílý den”, pamatuji se, že ji měla doma moje babička. Četla mi z ní, když jsem byla úplně malá.

Ještě v průběhu snu jsem o tom přemýšlela a říkala jsem si, že v dětských říkankách je vlastně zakódovaný popis světa, krásný, čistý a plný lásky.

Nebo je to o tom, že první knížka je pro každého ta nejdůležitější ve Vesmíru? Která kniha byla vaše první? Pamatujete si ji?

 

© Markéta Jurištová 2021