Lucidní sen: Vodopád barev

Už jsem psala několikrát, že sice nevím co, nebo kdo je Průvodce zač, ale vážně si čím dál víc myslím, že asi fakt není jen v mé hlavě. Proč? Hlavně proto, že mi do té mé hlavy nevidí, nebo má neuvěřitelný smysl pro humor. Vždycky je totiž všechno jinak, než si představuji. A když si myslím, že už mě nic nemůže překvapit, připraví mi Průvodce další lekci. Doslova.

Tentokrát to bylo s lucidním probuzením trochu zamotané, protože jsem ve snu šla spát a až v dalším snu jsem vyzkoušela test reality- prostrčila jsem prsty oknem v pokoji. Protože jsem pár dní předtím lucidní sny neměla, chtěla jsem si to trochu vynahradit. Takže jsem se napřed usilovně věnovala létání a pohledům na svět z velké výšky (taková snová topografie). Potom jsem se najednou ocitla v nějakém pokoji s otevřeným oknem. Venku bylo krásné slunečné počasí. Bylo mi fajn, ale už jsem měla dost létání. Řekla jsem si, že požádám Průvodce o nějakou vizi. Neplánovala jsem to, takže jsem musela chvilku přemýšlet. Nakonec jsem si vzpomněla na vizi, o které psal ve své knize Robert Waggoner (Lucidní snění brána k vlastnímu Já). Chtěl tehdy vidět “ tóny barev”, což mě inspirovalo k mému přání. Zaklonila jsem hlavu a vyslovila jsem směrem vzhůru: “ Chtěla bych, prosím, vidět vodopád barev!” Následovalo staré známé propadání prostorem. Zavřela jsem oči. Když pohyb ustal a já jsem oči otevřela, zjistila jsem, že jsem doma v ložnici. Kolem mě byly nějaké balíčky s výtvarnými potřebami, papírové složky a letáky. Jak jsem nevěřícně prohlížela ty tuby s barvami a četla letáky, pochopila jsem, že mám odletět na výtvarný kurz do Indie. Měla jsem obrovskou radost. Čekala jsem sice vizi, kde uvidím úžasnou barevnou scenerii, ale tohle bylo stokrát lepší! Budu sama vytvářet vodopád barev! Rychle jsem se tedy sbalila, všimla jsem si totiž v letáku, že pro mě někdo přijede v devět hodin a už bylo asi deset minut po deváté. Musela jsem spěchat. Za pár okamžiků se v naší chodbě skutečně někdo objevil. Byl to James Bond v tmavém obleku (měl podobu Pierce Brosnana) a řekl mi, že s sebou musíme vzít kreslící čtvrtky a pak ještě na někoho počkat. Scéna se změnila, já s Jamesem jsme byli ve skladu firmy na kancelářské potřeby a hledali jsme papíry na kreslení. Bohužel se nám podařilo najít jen takové mini papíry, které za nic nestály. Byli jsme z toho zklamaní. Na co budu v Indii kreslit? Pak se sen nějak přeměnil v nelucidní a celá akce tak nějak vyšuměla. Sice mě po probuzení mrzelo, že jsem přišla o výtvarný kurz, ale říkala jsem si, že třeba nějaký podobný vygooglím.

Jenže jsem žádný kurz (v dostupné vzdálenosti a čase) nenašla…tak jsem si řekla, že si budu muset vystačit sama a ten vodopád barev nakreslit podle sebe, abych Průvodce nezklamala. Výsledek můžete vidět na titulním obrázku tohoto příspěvku. Bylo to zvláštní, moc jsem o tom nepřemýšlela a najednou jsem před sebou měla jeskyni i s vodopádem. Snad se bude Průvodci můj domácí ůkol líbit. Hned v příštím lucidním snu se ho zeptám.

PS: Jen ještě doplním, že pomoc, jak vlastně namalovat vodopád, jsem našla u malíře Gabriela Aguilara (TikTok). Fakt, namalovat vodopád není jednoduchý. Aha... Vlastně jsem tedy kurz kreslení absolvovala! Tak, ještě by někde mohla vyhřeznout ta Indie a bude to komplet.