PF 2022 a Carl Gustav Jung

 

Pod stromeček jsem dostala útlou knížečku s jedním z posledních spisů geniálního myslitele a psychologa minulého století Carla Gustava Junga „Přítomnost a budoucnost“.  Mám takovou úchylku, když na něco myslím, nebo hledám odpovědi, stačí sáhnout do knihovny a otevřít příslušnou knihu. Jen tak, bez rozmyslu, otevřu knihu a na „náhodně“ vybrané straně prostě JE odpověď. Tato Jungova kniha je trochu jiná, je to totiž jedna celá odpověď.

 

Víte co? Nebudu komentovat, ani se nebudu svěřovat o čem na konci roku přemýšlím (možná ale tušíte z předchozích příspěvků), předkládám prostě pár citací. Předesílám, že toto Jung napsal v roce 1957!

 

„Co se stane s naší kulturou, s našim lidstvím vůbec, začnou li vybuchovat vodíkové bomby, nebo pokud by se snad rozšířilo duchovní a mravní temno státního absolutismu nad Evropou? Nemáme jakýkoliv důvod brát tuto hrozbu na lehkou váhu. Všude v západním světě jsou už přece ony podvratné menšiny, které drží zápalné pochodně již připraveny a těší se dokonce ochraně ze strany naší humanity a našeho právního vědomí, takže šíření jejich idejí nestojí v cestě nic než kritický rozum určité rozvážné a duševně vyrovnané vrstvy obyvatelstva. Sílu této vrstvy nesmíme přeceňovat. Mění se pokaždé podle národního temperamentu od země k zemi….Rozumná argumentace je možná a slibná jen potud, pokud emocionalita dané situace nepřekračuje určitý kritický stupeň. Překročí-li však afektivní teplota tuto úroveň, pak možnost působení rozumu přestává a na jeho místo nastupuje slogan a chimérický výplod přání, to znamená jakýsi druh stavu kolektivní posedlosti, který se pozvolna rozvíjí v psychickou epidemii.“ (Str.5-6)

„Lidé jsou fascinováni a přemnoženi statistickými pravdami a velkými čísly a jsou dennodenně přesvědčováni o nicotnosti a bezmoci jednotlivé osobnosti, která nereprezentuje a nezosobňuje žádnou masovou organizaci….Z těchto okolností je až příliš pochopitelně, jestliže se pozvolna šíří nejistota individuálního úsudku a v důsledku toho se odpovědnost pokud možno kolektivizuje, to znamená, že se svaluje z jednotlivce a přiděluje nějaké korporaci. Tím se individuum stává víc a více funkcí společnosti, která sama přebírá funkci vlastního nositele života, když přece v zásadě není ničím jiným než nějakou ideou, jako je stát.“ (Str. 16-17)

„ Je podivuhodné, že člověk jako zjevný původce, vynálezce a nositel těchto výdobytků vývoje, autor všech soudů a rozhodnutí a jako plánovač budoucnosti musí sám sebe učinit zanedbatelnou veličinou. Tento rozpor a paradoxní ohodnocení lidské bytosti lidmi samými je vskutku neobyčejně zvláštní záležitostí, kterou lze vysvětlit snad jen neobvyklou nejistotou úsudku, jinými slovy, člověk je sám sobě záhadou.“ (Str. 37)

 

„Příliš mnoho vnějšího totiž znepřístupňuje cestu bezprostřední vnitřní zkušenosti. Kdyby nebyla samostatnost jednotlivce tajnou touhou mnoha lidí, stěží by měl jednotlivec možnost duchovně a morálně přežít kolektivní útlak.“    (Str. 41)

Odpor organizované mase může klást jen ten, kdo je ve své individualitě právě tak organizován jako masa. Přitom beru v úvahu, že tento výrok zní dnešnímu člověku téměř nesrozumitelně. Užitečný středověký názor, že člověk je mikrokosmos, takříkajíc zmenšený obraz velkého kosmu, se mu totiž už dávno ztratil, ačkoli by mohla existence jeho svět objímající a svět podmiňující psýché poučit o něčem lepším.“ (Str. 51)

„Člověku lze vzít jeho bohy, ale jen aby se mu dali jiní. Vůdcové masového státu nemohou jinak než se nechat zbožštit, a kde se takové nejapnosti ještě nedají násilně prosadit, tam vystupují nutkavě působící faktory vybavené démonickou energií, jako například peníze, práce, politický vliv atd. Jestliže se ztratí nějaká člověku přirozená funkce, tj. je vyloučena z vědomí a záměrné činnosti, vznikne nějaká všeobecná porucha.“ (Str. 55)

„Dosud jsme si dostatečně jasně a důkladně nepovšimli, že naše doba-přes rozšíření náboženské lhostejnosti, respektive bezvěrectví - je takříkajíc dědičně zatížena vymožeností křesťanské epochy, totiž vládou slova, onoho Logu, jenž představuje ústřední postavu křesťanské víry. Slovo se doslova stalo naším Bohem a zůstalo jím, i když známe křesťanství už jen z doslechu….Touto slepou vírou ve slovo, to znamená propagandou a reklamou, je občan klamán, dělají se nepoctivá politická jednání a kompromisy a lež dosahuje rozměrů, které svět dosud nepoznal. Slovo, které bylo původně poselstvím jednoty lidí a jejich spojení v postavě velkého Člověka, se tím stalo v naší době zdrojem všeobecného podezírání a vzájemné nedůvěry. Tato víra ve slovo je jedním z našich nejhorších nepřátel, je však informačním prostředkem, jehož se neurotik neustále dovolává, aby přesvědčil nebo odstranil protivníka ve své vlastní hrudi. Myslíme si, že se musí člověku „jen říct“, co „by měl“ dělat, aby přišel na správnou cestu.“ (Str 63-64)

Že existují náboženské zážitky, nemusí být už dokazováno. Vždy však zůstane otázkou , zda to, co lidská metafyzika a teologie nazývá Bůh, či bohové, tvoří také skutečně základ těchto zkušeností. Tato otázka je vlastně zbytečná a odpovídá si sama subjektivně uchvacující a přesvědčivou numinozitou zážitku. Kdo něco takového prožije, je uchvácen, a proto vůbec není s to rozpřádat o tom neplodné metafyzické nebo noeticko-teoretické úvahy. To nejnepochybnější s sebou přináší svou jistotu a nepochybnost a nepotřebuje žádné antropomorfní důkazy. Vzhledem k všeobecné psychologické nevzdělanosti a předpojatosti je přímo neštěstím, že tento zážitek, jenž jedině zdůvodňuje a opodstatňuje individuální existenci, má svůj zdroj, jak se zdá, zrovna v médiu, které je si jisto všeobecným předsudkem…Nevědomí je pokládáno - pokud není přímo považováno za jakousi odpadkovou jámu umístěnou pod vědomím - přinejmenším za „jenom animální přirozenost.“  (Str. 76)

 

Jak vidíte na obrázku, rok 2022 se rodí v ohni jako bájný Fénix, přeji si, aby byl pro vás a pro naši krásnou vlast Českou republiku, která je skutečným srdcem Evropy, šťastný a úspěšný. Přeji vám také, abyste měli uchvacující možnost se v lucidních snech spojit se svým nevědomím (Průvodcem) a na vlastní oči uvidět vše o čem se vám snažím vyprávět.

 

© Markéta Jurištová 2021