Pokud jste již četli moji knihu, možná si vzpomenete, že mám citový vztah k starověkému Egyptu. Je to hlavně díky tomu, že jsem část svého dětství prožila v Alexandrii. A také proto, že bezprostředním důvodem mého prvního lucidního snu, byla noční můra, kterou moje podvědomí umístilo do Alexandrijské nekropole. Hrozný sen , který se mi zdál znovu a znovu, dokud jsem si v něm nedokázala sama pomoci, byl totiž o pádu z Pompeiova sloupu. Když jsem jednou dokázala při děsivém letu dolů rozpažit ruce a vzlétnout ke snové obloze, naučila jsem se lucidně snít. Zvláštní je, že mi to tehdy někdo poradil...ale nevím jestli to bylo v realitě, nebo ve snu.
Pompeiův sloup má vlastně velké štěstí, že ještě stojí a nebyl zničen jako celý Serapidův chrám, jehož byl součástí. Byl slavnostně vztyčen v roce 297 n.l. na počest císaře Diokleciána nad údajným hrobem římského vojevůdce Pompeia. Díky tomu sloup přežil likvidaci Serapea, kterou nařídil v roce 391 n.l.Alexandrijský biskup Theophilus I, který nechal zavřít všechny pohanské chrámy a pokusil se je změnit na křesťanské. Serapeum- Serapidův chrám byl starověký řecký chrám zasvěcený ochránci města Alexandrie, Serapidovi. Serapeum bylo součástí většího celku, slavné Alexandrijské knihovny a Museionu, což byl vlastně takový starověký vědecký ústav. Takže Pompeiův sloup pamatuje fascinující rozkvět vědy na počátku našeho letopočtu a bohužel i zmar. Jak možná víte, Alexandrijská knihovna čítající kolem 700 tisíc rukopisů na pergamenových svitcích z části vyhořela a zbytek byl rozebrán a zřejmě využit jako ochrana při skladování potravin. Museion byl také zničen a jeho poslední představená Hypatie byla roztrhána rozvášněným křesťanským davem.
Takže asi chápete, že mě nemůže nechat chladnou objevení ztraceného města Heracleion pod hladinou moře v zátoce Abu Quir, kterou znám ze svého dětství. Pod hladinou, na kterou jsem se často dívala z okna restaurace, do které jsme jezdívali, a kde jsme si pochutnávali na lahodných schrimps a čerstvých rybách. Na titulním obrázku - koláži můžete tuto restauraci vidět, stejně jako Pompeiův sloup.
Město Heracleion, neboli egyptsky Thonis, zmiňovali slavní kronikáři starověku, Herodotos, Strabon i Diadorus. Bylo to město, které podle pověstí navštívili Paris a krásná Helena před trojskou válkou a zde se také vylodil bájný hrdina Herakles (po něm vlastně dali Řekové tomuto městu jméno). Jenže až donedávna byl Heracleion pouhou legendou ukrytou na dně Středozemního moře v deltě řeky Nil.
Poprvé si ruin na mořském dně všiml v roce 1933 pilot RAF, který nad zálivem prolétal, ale teprve až na konci minulého století byly zahájeny archeologické práce pod vedením Francka Goddia. Tento francouzský podvodní archeolog zde našel keramiku, mince a také neúplné sochy boha Serapise a královny Arsinoe II. Ze dna moře byla vysvobozena 25 metrů dlouhá egyptská vojenská loď (baris) a také byly objeveny ruiny (žula, diorit) egyptských i řeckých chrámů.
Thonis-Heracleion byl významný přístav starověku, důležitý pro obchod, vypadal trochu jako Benátky, protože byl vystavěn na přilehlých ostrovech a jeho chrámy s věžovými domy byly spojeny mosty, trajekty a pontony. Byl zde chrám zasvěcený Chonsewovi - egyptskému bohu měsíce (synu boha Amona), který se dle legend zasloužil o plynutí času a vznik života. Řekové tomuto bohu později dali jméno Herakles. Přímo uprostřed města byl chrám tehdy nejvyššího z bohů Amon-Gereba. Přilehlé svatyně boha Osirise byly známé zázračným uzdravováním a byly cílem mnoha poutníků.
Za potopení tohoto nádherného města může zřejmě trojkombinace přírodních katastrof, tsunami, zemětřesení a stoupající hladina moří ve druhém století našeho letopočtu. Následná silná povodeň způsobila ve finále takzvané zkapalnění půdy, kdy se tvrdá hlína rychle změnila v kapalinu a budovy se zřítily do moře. Přesto zde až do konce osmého století v rozvalinách stále žily skupiny lidí, což také dokazuje letošní nález podzemní, pravděpodobně pohřební, mohyly s překvapivě zachovalým obsahem (proutěné koše se zbytky datlí a hroznů, mince, keramika, sošky, dřevěná pohovka). V osmém století stoupla hladina moře ještě výše a dílo zkázy bylo dokonáno. Nad úžasným městem Thonis se zavřela mořská hladina úplně.
To mě oklikou přivádí zpět ke snům, tentokrát v trochu jiném významu slova. Mám totiž takový sen-přání…. Chtěla bych se ještě jednou podívat do Alexandrie, do míst, kde jsem žila jako malá. Chtěla bych se projít po pláži na Mamouře, zajet si na oběd do Abu Quiru, nebo si udělat piknik v zahradách Montazy, jít na trh a zjistit, jestli je tam ještě stále zlatnictví pana Magdiho…
© Markéta Jurištová 2021
