Ví se, že existuje mnoho novodobých vědeckých objevů, kde hrál svoji podstatnou roli sen badatele. Je to třeba molekulární stavba benzenu, Mendělejevova tabulka prvků, model dvojité šroubovice DNA, nebo dokonce část teorie relativity. Věděli jste, že například Dantova Božská komedie, Poeův Havran, obrazy Salvadora Dalího a mnoho dalších slavných uměleckých děl souvisí s tvůrčí inspirací při snění?
DÍL 1./ O LUCIDNÍM SNĚNÍ
Sen je vlastně zážitek složený z iluzí, které si vytváří mozek během spánku. V běžných, „normálních“ nelucidních snech lidé pociťují sen jako skutečnost, jakkoli je bizarní a nepravděpodobná. Lucidním sněním se pak nazývá stav, kdy si člověk ve spánku uvědomí, že to, co prožívá, je jen sen, nikoli realita.
Z velké části si lidé nepamatují, jestli se jim vůbec něco zdálo. Čas od času někdo dokáže svůj sen nebo jeho fragmenty zhruba popsat a kromě toho existuje určité procento snílků, kteří tvrdí, že se umí ve snu probudit, a proto mohou občas své sny tak nějak ovládat. Odborně se tomuto fenoménu říká „lucidní snění“ (anglicky „lucid dream“, zkráceně LD) a lidstvo už ho zná hodně dlouho. V našem kulturním okruhu o něm máme první písemné zmínky od Aristotela. Někteří lidé tuto schopnost získali v dětství, jiní se naučili lucidně snít pomocí instrukcí v literatuře, která se touto tematikou zabývá.
Pokud se chcete naučit lucidně snít i vy, pak jste na správné cestě. V ruce totiž držíte knihu, která vám pomůže. Zřejmě ne hned, ale až ji popíšete a pomalujete svými sny. Jak vám vysvětlím na dalších stránkách, naučit se lucidně snít není snadné, chce to nadšení, odhodlání, klid a trpělivost.
Kapitola 1/Spánek a sen
Spánek je lék, praví lidová moudrost. Před spoustou důležitých rozhodnutí radíme: „Vyspi se na to! Ráno je moudřejší večera.“ Některé věci chceme raději „zaspat“, a když je někdo obzvláště protivný, soudíme, že se asi „ blbě vyspal“. Všechny výše uvedené fráze mají stoletími, nebo spíše tisíciletími prověřenou platnost. Asi vás nepřekvapí, že při vědeckém zkoumání lidského spánku, se tato moudra potvrdila.
Spíme třetinu života a zřejmě tušíme, jak moc je spánek důležitý. Vědci, kteří spánek zkoumají, zjistili, že je dokonce veledůležitý. Asi vás napadá: „A co sny, které se nám ve spánku zdají. Jsou také tak veledůležité?“
Všemocný spánek
Teď vás trochu vyděsím, abych si byla jistá, že hned v úvodu pochopíte doslova životní nezbytnost kvalitního spánku. Nejdříve si tedy řekneme, co se stane, když nebudeme dostatečně spát.
Psychologové nedostatku spánku říkají spánková deprivace. Už samotný výraz nebudí žádné sympatie. Není divu, je to opravdu nepříjemný stav. A co teprve úplná spánková deprivace. To je teprve skutečná hrůza. Z nepříliš humánního pokusu s krysami se zjistilo, že tito tvorové přežijí bez spánku jen zhruba stejně dlouho jako bez potravy (2–3 týdny). Vy to, prosím, rozhodně netestujte na sobě! Pro představu vám popíšu, co se dělo, když to v roce 1959 zkoušel pod lékařským dozorem v New Yorku jeden dýdžej. Už během druhého dne bez spánku pokládal drobné smetí na podlaze za brouky. Čtvrtý den měl hodně drsné halucinace plné ohně a odporných červů, od šestého dne už byl úplně paranoidní a dezorientovaný a osmý den, kdy byl pokus ukončen, si myslel, že ho chtějí pohřbít zaživa. OMG!
Nedostatek spánku prokazatelně způsobuje tendenci usnout, říkáme tomu, že člověk upadá do mikrospánku, který je nechvalně známý hlavně jako příčina dopravních nehod. Pokud trpíte spánkovou deprivací, vaše koncentrace pozornosti je oslabená a vaše reakce na podněty z okolí jsou zpomalené. Chybějící spánek má negativní vliv i na centra v mozku, která řídí kognitivní funkce, jako je třeba užívání jazyka, kreativita, flexibilita, plánování, rozhodování a vytváření strategií, kde je potřeba posoudit rizika a využít nové informace. Lidé bývají podráždění, netrpěliví, vykazují trapný smysl pro humor a někdy i přestávají respektovat sociální konvence. Spánková deprivace nepříznivě ovlivňuje i takzvanou pracovní paměť, která potřebuje „vytahovat“ informace jak z krátkodobé, tak i dlouhodobé paměti. Používáme ji, když řešíme nějaký složitější úkol, při kterém si můžeme v duchu například říkat: „Tak zaprvé udělám tohle, za to dostanu toto a pak ještě připočítám dvě hrušky ze spížky a celé to vydělím osmi. Takže si to auto koupím až za rok.“ Do tak náročných akcí byste se prostě nevyspalí neměli vůbec pouštět.
Znáte ten bonmot? „Někteří muži si sebevědomě myslí, že jsou snem mnoha žen. Přitom jediným snem všech žen je jíst a nepřibrat...“ A víte, kdo za to přibírání (samozřejmě nejen u žen) může? Viníků je určitě víc, ale dva hormony hrají v této kauze hlavní roli. Je to hormon leptin, který náš mozek přesvědčuje, že jsme sytí, a jeho kolega, ghrelin, který naopak tvrdí, že máme hrozný, ale opravdu hrozný hlad. A teď si představte, že když spíte pouze pět a méně hodin, tyto hormony se dostávají do nerovnováhy. Nerovnováha má za následek zvýšení produkce ghrelinu a snížení leptinu, takže výsledkem je pocit hladu a následné přejídání bez varovné informace organismu, že už má dost. K tomu ještě musíme přidat dalšího obžalovaného, chemickou látku endokanabinoid, která nám koluje v krvi, a nedostatek spánku navyšuje její hladinu. Tato látka je zodpovědná za takzvané „zobání“, což je nutkavá chuť na malá jídla, jako jsou různé snacky, slané oříšky, chipsy a jiné podobné zákeřnosti. Musíte uznat, že tento koktejl je docela síla a bylo by divné, kdyby člověk nezačal nabírat kila navíc. Bohužel k nabraným kilům se ale pojí různé nemoci. Především diabetes mellitus neboli cukrovka, a to už opravdu končí legrace. Naštěstí si můžeme pomoci. A jak? No přece, že budeme kvalitně spát. Tím je myšleno minimálně osm hodin denně. Takový spánek dokáže obnovit rovnováhu hormonů a před přejídáním opět aktivovat účinnou brzdu.
Když k těmto negativním vlivům nedostatečného spánku přidám ještě snížení produkce testosteronu u mužů, snížení funkce imunitního systému u obou pohlaví a zvýšení rizika propuknutí Alzheimerovy choroby, vypadá to, že na spánek můžeme hodit skoro všechno, že? Ano, je to tak. Když budeme dostatečně spát, budeme dokonce i hezčí a budeme vypadat (a nejen vypadat) mladší. To si nedělám legraci, i to už vědci vyzkoumali. Lidé považují za atraktivnější ty jedince, kteří jsou pěkně vyspinkaní. Ne nadarmo se říká: „Tobě to sluší, ty ses dnes vyspal/a do růžova!“ A to nám dotyčný lichotník nevidí do buněk na chromozomy, jak se tetelí blahem po vydatném spánku.
Teď se určitě jdete podívat do ložnice a s láskou pohladíte svoji postel. Možná by jí slušelo nové povlečení, ne? V nějaké uklidňující barvě. Moc se mi líbí váš přístup.
Kamarád sen
Abychom se už konečně dostali k odpovědi na otázku v úvodu, musíme obrátit svoji pozornost ke snům. Mají sny všichni lidé? Zřejmě ano, i když někteří tvrdí, že se jim nic nezdá, ale to spíš znamená, že si své sny nepamatují. Nebo o nich prostě nechtějí mluvit. Může se ale stát, že při některých neurologických onemocněních, po operacích nebo úrazech se sny vytratí. Díky magnetické rezonanci se dá bezpečně zjistit, jestli a kdy člověk sní. Podle aktivovaných center v mozku se dá dokonce i odvodit, jaký typ snu prožívá, a v roce 2013 přišel japonský výzkumný tým z Institutu pro pokročilé komunikační technologie s výzkumem, na jehož konci dokonce dokázali vědci říct, co snící ve snu viděli (auto, dům, ženu, kočku atd.). Vypadá to, že směrnice GDPR čeká další meta.
Otázkami kolem významu snů a toho, odkud vlastně sny přicházejí, se zabývají lidé už velmi dlouho. Například ve starém Egyptě a Řecku se domnívali, že sny posílají bohové, aby vyjádřili svoji vůli. V minulém století se tematikou snů zabýval velice známý německý psycholog Sigmund Freud, který umístil zdroj snů do lidského mozku. Ale jeho teorie, že sen je vlastně cenzurovaný obsah nevědomého, potlačeného přání, mě nikdy neoslovila.
Mnohem bližší je mi přístup jeho žáka Carla Gustava Junga. Podle něj je jazyk snů plný symbolů a analogií. Jung se také domníval, že sen nic neskrývá a člověk se z něj může poučit, když vezme v úvahu, o čem během dne přemýšlí nebo čím se zrovna trápí. Jednoduše řečeno, nejlépe si vlastní sen člověk vyloží sám, nepotřebuje na to žádné vykladače, jen musí přijmout řeč symbolů a podobenství. Myslím si, že právě v lucidních snech, kdy je vaše vědomí bdělé, si docela dobře můžete popovídat se svým nevědomím. Ale to teď trošičku odbíhám k druhé části této knihy, takže honem zpátky, ještě za sebou nemáme ani teorii.
V minulém století vědci zjistili, že v některých fázích spánku se spáčům pod zavřenými víčky pohybují oči. Rozdělili proto spánkové periody na ty, kdy se oči pohybují, takzvané „rapid eye movement“, zkráceně REM, a na ty, kdy se oči nepohybují, „non eye movement“ – NREM. Po dalším zkoumání se zjistilo, že když vzbudili dobrovolníky z REM fáze, mnohem častěji popsali detailní vzpomínky na sen, než když je vzbudili po NREM spánku. Výsledky dalších testování prokázaly, že živé sny, tak, jak je chápeme, jsou doménou REM periody. V NREM fázi je to spíše jen zřídkavá přítomnost nějakého statického snového obrazu.
K čemu tedy sny jsou? Dosud nepanuje mezi vědci shoda, existuje mnoho teorií. Jedna říká, že v REM fázi se upevňuje paměť, druhá říká, že se upevňuje v NREM, případně v obou fázích. Jiná teorie zase předpokládá, že spánek je důležitý k čištění mozku od nepotřebných informací.
Profesor neurovědy na univerzitě v Berkeley, Matthew Walker, se domnívá, že sny plní dvě důležitá poslání. První je jejich hojivý vliv na emoce, něco jako spánková terapie. V REM spánku si mozek snaží zapamatovat podrobnosti o významných zážitcích a zařadit je do celkového schématu, ale zároveň potřebuje tyto vzpomínky zbavit bolestných nebo nepříjemných pocitů. Znamená to, že snění, ať už si sny pamatujeme, nebo ne, je vlastně hojivé přehodnocování vlastního života. M. Walker si myslí, že pokud by REM spánek tuto funkci neplnil, byli bychom naplněni chronickou úzkostí z minulých událostí.
Zdá se, že tuto část jeho teorie potvrzují poznatky z výzkumu nereplikativních (jejich děj se přesně neopakuje) posttraumatických nočních můr. Tyto noční můry se po nějakém děsivém zážitku, třeba po požáru, sice opakují, ale s určitou zeslabující intenzitou. Napřed je noční můra spojená s ohnivou koulí, v dalších snech je to třeba tygr s žhnoucíma očima, později už pouze žíhaná kočka, která již nevyvolává emoce. Víte, co je noční můra? Je to ošklivý, děsivý sen, který způsobí, že se v noci probudíte. Podstatné je to, že vás vzbudí, a tím narušuje spánek. Noční můry se mohou objevit po nějakém silném emočním zážitku, traumatu, ale i bez zjevné příčiny. Takové bezdůvodné noční můry trápí především děti, dost možná, že i vy si na nějakou pamatujete.
Druhým důležitým úkolem REM spánku a s ním spojeným sněním je podle teorie M. Walkera podpora kreativního myšlení. Svoji teorii dokládá výzkumy, kdy vědci dávali účastníkům těsně po probuzení různé úkoly na testování asociační paměti, která podporuje řešení problémů. Dobrovolníci probuzení v REM fázi vykazovali při řešení úkolů neobvyklou kreativitu. Na rozdíl od těch, kteří byli probuzeni v NREM spánku. Walker to vysvětluje tím, že v REM spánku vzniká podivuhodný paměťový koktejl, naše myšlení se neomezuje na ty nejtypičtější asociace, ale hledá i ty nejvzdálenější souvislosti.
Ohledně snového ovlivnění tvůrčího procesu v bdělém stavu mimochodem existuje více teoretických vysvětlení. Některá byla formulována již v minulém století (1952 E. Kirst – adaptivní regrese, 1926 G. Wallas – inkubace).
Spící síť
Poslední výzkumy ukazují, že spánek a sny nejsou užitečné jen pro živé tvory, ale i pro umělou inteligenci. Na univerzitě v italském Salentu se vědci nechali inspirovat mechanismy spánku a snění a naprogramovali neurální síť, která je schopná dát si i šlofíka. Funguje totiž tak, že když je vzhůru – online, učí se a naučené vzory ukládá do paměti. V režimu offline některé údaje zapomíná a uspořádává si data. Paměť této snivé neurální sítě je omezená, proto do ní byly implementovány mechanismy lidského REM i NREM spánku v matematické podobě. Vědci totiž vycházeli z teorie, že REM spánek odstraňuje nadbytečné vzpomínky a NREM (delta) spánek zase upevňuje ty podstatné. Výsledky tohoto pokusu byly ohromující. Pokud neurální síť nespí, má maximální kapacitu alfa (počet bitů uložených na jednu synapsi) na hodnotě 0,014. Pokud síť mohla spát, její kapacita dosáhla teoretického limitu, kdy je hodnota alfa rovna jedné, což je sedmdesátkrát více.
© Markéta Jurištová 2020
