Jsme diamanty v síti?

 

V tomto příspěvku budu tak trochu fantazírovat….ono to totiž k lucidním snům patří. Pokud jste lucidními snílky dlouho, myslím tedy opravdu dlouho, neubráníte se časem úvaze, jestli jsou tyto sny, nebo spíše tato realita, opravdu jen vaší fantazií. Promítá se snový prostor a bytosti v něm jen ve vaší hlavě? Nezjistíme jednou, že kolem celé naší planety je něco jako přirozená jemná energetická wifi, která nás za určitých podmínek spojuje? 

 

Když se podíváme do budhistické (hinduistické) mytologie, najdeme toto krásné podobenství:

Ve vzdáleném nebeském sídle boha Indry se nachází zázračná síť. Je zavěšená tak, že sahá do všech stran nekonečně daleko. Zcela podle vkusu bohů je na každém uzlíku této sítě zavěšen třpytivý drahokam, a protože je tato síť svým rozměrem nekonečná, je nekonečný i počet těchto drahokamů. Když se na některý z těchto drahokamů podíváme zblízka, zjistíme, že se na jeho vybroušeném povrchu zrcadlí obrazy všech ostatních drahokamů. A nejen to- dokonce i každý drahokam, který se takto zrcadlově odráží, obsahuje na svém povrchu zase znovu všechny ostatní drahokamy. Tak se toto zrcadlení opakuje do nekonečna.

Není tato metafora vlastně holografickým popisem nelokálního vědomí, který vznikl již v roce 200 našeho letopočtu? Naše jednotlivá vědomí jsou jako diamanty, které zrcadlí i všechny ostatní, každou jejich změnu, každou informaci. 

 

Proč je uvedená metafora holografickým popisem?

Zjednodušeně řečeno, principem holografie je schopnost úplného záznamu světelné vlny, která nese informaci o předmětu a dále tento záznam zpětně identifikuje jako trojrozměrný obraz. Základní vlastností každého hologramu je, že všechny jeho části, i ty nejnepatrnější, obsahují i úplný obraz celku. 

 

Co na to kvantová fyzika?

Slavný kvantový fyzik David Bohm zastával názor, že duch každého jedince má své místo v časoprostorovém hologramu, svůj malý dílek, který ale obsahuje všechny informace, jež jsou k dispozici, nebo někdy existovaly.

Podle názoru mnoha fyziků žijeme v nelokální realitě, znamená to, že na nás mohou působit události, kterých si vůbec nejsme vědomi. Nelokálnost vysvětluje kvantová fyzika provázaností (entanglement) oddělených kvantových částic, které původně tvořily jeden celek. Měření polarizace jednoho ze dvou provázaných fotonů pak okamžitě určuje polarizaci druhého fotonu na místě kde se nachází, třeba i na druhé straně planety. 

Trochu mi to připomíná psychologické výzkumy dvojčat, která byla po narození oddělena a neměla vzájemný kontakt. Existují případy, že tato dvojčata měla například stejné povolání, vzala si partnera stejného jména, nebo dala svým dětem stejná jména, vlastnila stejný typ automobilu. Někdy dvojčata popisují, že cítí, když se něco děje s jejich sourozencem. Podobné pocity mívají i některé matky, také vycítí na dálku emoce svých dětí.

Říkám si, jestli v lucidních snech nemáme třeba možnost částečně vnímat a využít onu pomyslnou síť boha Indry? Jestli pomocí lucidních snů nezažíváme kouzlo sdíleného vědomí?

 

PS: Má úvaha byla inspirována knihou fyzika Russella Targa – Mimosmyslové vnímání (Svět je jiný, než myslíme), u nás vydalo nakladatelství Dialog 2014.

 

© Markéta Jurištová 2020