Povídání - Červíci v hlavě

Aneb důležitá informace pro rodiče puberťáků

Dnes trochu z jiného soudku. Informace pro rodiče puberťáků, aby jim z té distanční výuky nehráblo.

Malé děti jsou úžasné. Hlavně ty naše jsou nejkrásnější a nejroztomilejší, milují nás i obdivují, tatínek je akční hrdina a maminka nejkrásnější na světě. Toto období je potřeba si uchovat v paměti co nejdéle, abychom měli z čeho čerpat až nastane čas, kdy děti dorostou do puberty a jsou na pár facek. 

Z mých zkušenosti se puberta projevuje u každého jinak a s jinou intenzitou. Můj starší syn byl celkem v tomto období pohodový až na to, že se mu mozek tak trochu přesunul jinam. Celkem chytrý a šikovný kluk (skvělý tanečník, kdyby se na tancování nevykašlal, znáte ho určitě ze Star Dance) začal dostávat jednu pětku za druhou.

“Prosím Tě, na co jsi při té matematice myslel?”  “ Na Adélku…”

“Proč myslíš při matematice na Adélu??”  “Já na ni myslím pořád…”

Nakonec z té matiky odmaturoval, s vypětím všech (i mých) sil a napodruhé.

Dcera zase začala být plačtivá, bez zjevného důvodu se prostě rozplakala. Takže jsem ji objednala do pedagogicko-psychologické poradny. Paní psycholožka napřed hovořila několik desítek minut s ní a pak se mnou. Výsledek byl, že na důvod slzavých epizod mé dcery nepřišla, zato já jsem z poradny odcházela s mokrým kapesníkem a rozmazaným makeupem. Byla dobrá, v několika minutách udělala ze sebevědomé blonďaté baracudy naprostou nicku s pocitem, že jí ubližuje celý svět. Tehdy jsem si řekla, že vystuduji psychologii taky, abych se příště už takhle rozhodit nenechala. (Teď trochu kecám, psychologie mě zajímala vždycky, ale tohle byl spouštěč akce). Po nějaké době přišla dcera s objevem.

“Mami, asi už vím, co je puberta…to jsou takoví červíci v hlavě, co mi pořád říkají, že jsi úplně blbá. Jenže já vím, že nejsi…tak brečím.”

Časem se naučila vraždit pohledem, takže s pláčem byl konec.

“Trpělivost, klid." Opakuji si, když večer vcházím do pokoje svého nejmladšího syna sedícího u obrazovky počítače. “Už máš fakt všechny úkoly na zítra hotové a umíš opravdu všechno?” Moje patnáctileté zlatíčko se ma mě dotčeně podívá se směsicí rozhořčeného překvapení a já úplně jasně vidím ty červíky v jeho hlavě, co hlásí: “ Trapná matka, zrovna teď musí prudit, pošli ji do háje ať neotravuje." A můj syn, bojujíce s nimi, blahosklonně odpovídá :

“Neboj mami, očividně mám všechno hotový, když gamesím, ne? Nejsem debil."

Tak teď jsem v klidu, dobře to dopadne. :-)

PS: Víte jaký je rozdíl mezi návštěvou IKEA a pokojem teenagera? Žádný. Jdete se tam jen podívat a odcházíte s mističkami, skleničkami, talířky….

© Markéta Jurištová 2020