První lucidní sen

Jak už jsem se zmínila, Bílá Kniha je těsně před dokončením a já se moc těším až si ji přečtete. Nicméně několika lidem jsem ji už přečíst dala. Většinou proto, aby mi ji zkontrolovali, nebo z toho důvodu, že pracovali na její finální podobě. Několika svým blízkým jsem ale knížku dala přečíst také.

Dnes jsem dostala e-mail, který mě nesmírně potěšil, mé kamarádce se totiž podařilo poprvé ve snu procitnout a na pár okamžiků lucidně snít. Musím se s vámi o její sen podělit (samozřejmě s jejím souhlasem). Je to krásná ukázka lucidního snu (sice kraťoučkého, ale tak to často bývá) a pocitů, které z něj člověk má. 

„Kráčela jsem po příjemně teplém a hřejivém písku na obrovské a prázdné pláži. Moje kroky byly líné a užívala jsem si krásný pocit, kdy mě nic netrápilo a netížilo. Když jsem se ale podívala nad sebe, zjistila jsem, že svět, ve kterém se nacházím, je právě to moře, na které se dívám z kraje pláže. Nebyl to standardní svět, ve kterém prožíváme svoji realitu. Vodu jsem viděla na nebesích, ale necítila jsem ji. Vše bylo suché, mohla jsem dýchat, mohla jsem chodit. Začala jsem si říkat, že je to opravdu zvláštní, ale i tak jsem pokračovala dále v chůzi bez dalších otázek a pochybností. Spatřila jsem před sebou nějakou postavu. Zaměřila jsem svůj zrak přímo na ni a uvědomila jsem si, že tu postavu znám. To je přece Arthur, ten z toho seriálu, který jsem právě dokoukala na Netflixu. Ten přece umřel v posledním dílu! A v tu chvíli jsem si uvědomila, že je to celé sen, tohle není realita. Arthur se na mě díval laskavýma očima, a přitom se na mě krásně, opravdu krásně, usmíval. Úsměv takového ražení, že se mi po celém těle rozlil pocit příjemného tepla a ještě většího klidu. Cítila jsem lásku, klid a stav beztíže. Rozhodla jsem se, že s ním promluvím. Ale on přece stojí tak daleko! Musím, se za ním rozběhnout, abych to hlavně stihla. Utíkám a moc mi to nejde. Arthur je dál a dál…  V tom otevřu oči a jsem zpátky v realitě. Ve své posteli. A budík říká, že musím zanechat snění a jít do práce. Škoda, ty laskavé oči totiž byly bránou někam dál, někam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Věřím, že příště se svou zbrklostí nevytlačím ze snění a budu moci prozkoumat kouty světa, který se mi pomaličku otevírá před očima.“ 

Moje kamarádka umí nádherně popisovat, ale věřte mi, že žádný popis se nevyrovná tomu, co skutečně při prožití lucidního snu cítíte. Krásný den!

 

© Markéta Jurištová 2021