Věda a lucidní snění

 

Víte, že zkoumání přírodních zákonů, neboli věda, nebylo vždy jen chladným, racionálním shromažďováním dat a odvozováním zákonitostí? 

 

Role pozorovatele a badatele byla dříve osobní a důvěrná. V antice a dalších stoletích, zhruba až do doby Isaca Newtona, se badatelé snažili svá bádání a formulování zákonitosti začlenit do určitého osobního duchovního (dá se říci i mystického) rámce, do nějakého mentálního vzoru. Mám pocit, že je v této myšlence jakýsi souzvuk přírodních zákonů a lidské psýché. Něco, co například vyjadřoval tzv. Zlatý řez, Leonardův Vitruvianský muž nebo Hudba Sfér. Něco, co dává smysl jen jako harmonický celek a co se dá chápat jako krásné, dokonalé a dobré. Poznání v souladu s podvědomou (dle Junga archetypální) instinktivní představou badatele, že je to tak správně. 

 

Možnost matematického důkazu a možnost aplikovat matematiku na přírodu jsou základní zkušenosti lidstva, které se poprvé objevily v antice. Byly vnímány jako tajemné, nadlidské, božské a tak se dostaly do styku s mystickou atmosférou. Například Kepler byl fascinován starou pythagorejskou ideou Hudby Sfér, a v pohybu planet pátral po týchž poměrech, s nimiž se setkáváme při harmonickém souzvuku tónů a u pravidelných mnohoúhelníků. Všechna krása podle něj, podle správného následovníka pythagorejců, spočívala ve správných poměrech, protože geometrie je předobrazem krásy světa. Pro Keplera byly planety živé bytosti obdařené individuální duší.

 

Zdá se vám takový přístup nevědecký, nebo i zbytečný? 

 

Jeden z nejznámějších kvantových fyziků, Wolfgang Pauli, držitel Nobelovy ceny za formulování vylučovacího principu (v každém kvantovém stavu může být pouze jeden elektron) a spolutvůrce kvantové teorie pole soudil, že:

„Současná doba opět dosáhla bodu, ve kterém racionalistický postoj překročil svůj vrchol. Racionální přistup vede na jedné straně k přijetí skutečnosti, která není smyslově přímo uchopitelná, je však postižitelná matematickými či jinými symboly, jako například atom nebo nevědomí. Hmatatelné působení této abstraktní skutečnosti je však na druhé straně tak konkrétní jako atomový výbuch. Navzdory příkrému rozdělení aktivit lidského ducha na jednotlivé obory, zastávám představu konečného překonání protikladů, k němuž patří obsáhlá syntéza racionálního porozumění a mystického prožitku jednoty.“

 

Myslím si, že pokud by dnes člověk - vědec hledal mystický vhled a harmonii ve svém vlastním nitru, mohl by využít právě lucidní snění. 

Inspirováno úvahami W. Pauliho : Věda a myšlení Západu, Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera. 1955

© Markéta Jurištová 2020